Dnes asi o něco kratší článek, protože v pátek jsem byla jen jezdit. 

 Ještě v Kosmonosých jsme s mamkou vyzvedly Natálii, která si jela odjezdit Green. Po příjezdu do stáje jsme potkaly Janinu. Prý nás,

 Jak zvláštní, že již několik zápisků je ze soboty. Ano, celou sobotu dělám u koní. Řekla bych, že je to docela jak fyzicky tak psychicky namáhavé. V týdnu ze školy hned ke koním, od koní pak domů honit učení. Ale je to moje rozhodnutí, to já chtěla takový život, nemám si na co stěžovat. Dnes se měl konat další celodeňák,

 Dnes se koná velká Pardubická. A já píšu deník? Ne, opravdu sem nebudu psát, jak jsem celý den seděla v křesle a sledovala dostihy. Jela jsem pochopitelně ke koním. Koně nezajímá, jestli se dnes koná velká, jesli nemáme náladu nebo jestli se něco děje. Je to pořadatelů problém. Vždy byla Pardubická v neděli a ne

 A je tu další sobota u koní. Nástup ve stáji byl nic méně už v sedm ráno. Pan Žák jel i s paní (:-D) ke známím. Znamenalo to pro nás celý den v klidu a bez stálých poznámek od mistra Žáka, že zase nestíháme, jen kecáme atd.

  Nemohla jsem ani pořádně usnout. Tak jsem se těšila. Nešlo to, že bych na celodeňáku ještě nebyla. Cestu již znám skoro nazpaměť... Šlo o El Faruca. Nikdy takhle dlouho pod sedlem nebyl. Sama jsem byla zvědavá na to, jestli se unaví a zpotí nebo jestli mu to nic neudělá. Věděla jsem o něm, že je to velmi vytrvalý