Sobota 13.10. 2012

 Dnes se koná velká Pardubická. A já píšu deník? Ne, opravdu sem nebudu psát, jak jsem celý den seděla v křesle a sledovala dostihy. Jela jsem pochopitelně ke koním. Koně nezajímá, jestli se dnes koná velká, jesli nemáme náladu nebo jestli se něco děje. Je to pořadatelů problém. Vždy byla Pardubická v neděli a ne v sobotu. Jejich věc, přišli o dva televizní diváky, mě a Elišku.

 Hned co jsme přišly, jsme šly jezdit. Tedy nejdřív si každý udělal hnůj u svého koně. Já u Elfíka a Eliška u Leničky. Pan Žák si hnůj vyházel u Queen. Potom jsme hned vyjeli. Jela jsem opět v předu. Jeli jsme skoro to samé, akorát jsme v ,,Grindliku" odbočili do prava a udělali takovou smyčku, ktrou jsme celou procválali. Byl to docela terének, ale to určitě koním neuškodí, spíš naopak. Elfík je opravdu moc šikovné stvořeníčko, cválá příjemně na otěži, nikam se necpe. Potom jsme se vrátili zpátky. Vždy po ježdění máme s Elfíčkem takový ,,rituálíček", zastavíme u tyče na sedla a on pěkně postojí. Pak si hodím nohu před sedlo a vytáhnu třmen. On otočí hlavu ke mě a já mu ještě ze sedla rozepu podhrdelník a nánosník. Potom teprve seskočím, povolím sedlo a rozepnu poprsák. Až poté sundám sedlo.A nakonec mu ještě musím odstranit chrániče. On zatím olizuje tyč Nevím, proč to dělá. Asi mu to prostě chutná, každopádně mě ne. A pak už jen zbývá odkráčet si to do stáje. Fík za mnou běhá jako pejsek, takže si připadám opravdu důležitě, když se zamnou sám rozejde. 

 Pak jsme vyhnali koně do výběhu. Pan Žák už šel domů. Jednak a Pardubickou a jednak mu měla přijet jeho dcera, která bydlí v Boleslavi. Koně má ráda a umí i docela jezdit, ale má alergii na prach, přítele a na koně už nějak nezbývá čas. Na mě s Eliškou zase zbyla ta nejúžasnější práce, hnůj. Nestěžuju si, však když to děláte s dobrým pocitem a u toho ještě kecáte se super kamarádkou, baví vás to, ať děláte co děláte. Jen chci zdůraznit to, že jezdit na koni opravdu není jen od vožení si zadku v sedle. Protože jsem ráno přijela o něco dřív než Eliška, stihla jsem udělat Sendy a Grácii. S Eliškou jsme dodělali zadní stáj. Pak jsem šla dělat hnůj dál a Eliška zatím předešlé dvě stáje nastlala. Nakonec jsme tam ještě hodily seno a zametly. A protože se blížil čas oběda, zbytek jsme si nechaly na potom.

 Po obědě jsme dodělaly stáje. Já uělala hnůj u Peggy a Eliška u Lady. Když to tak vemu, nejvíc toho hnoje jsem udělala já... Pro tento den mě oslovujte jen ,,Vrchní hnojmistře". Ale teď vážně... Ještě jsme obě stáje nastlaly a zase nanosily seno. Pak jsme ještě napojily a zametly. a Vše bylo hotové. Teda co se stájí týče.

Musely jsme ještě dojet do naší skromné haličky a odvézt od tamtud hromadu koňských kobližek, která se tam naschromáždila během několika hodin ježdění. Člověk by to nečakal, ale ty potvory byly docela těžké. Při cestě k ,hnojáku" se nám dokonce povedlo část obsahu kolečka omylem vysypat, jak se s tím blbě zatáčelo. Naštěstí se ale nakonec všechen nepořádek dostavil tam, kam měl.

 A pak přišla největší práce. Jaký jiný blázen by ji mohl vymyslet, než-li já. Máme jizdárnu, ale už docelastarou. To by ani tolik nevadilo, kdyby v ní nebyly vyježděné už doslova koleje od kruhů a vlnovek. Navíc je docela křivá a jako bonus nám hříbata, když byla ještě menší" zničila oplocení, takže jízdárna nebyla oplocená a bylo to při ježdění občas i docela nepříjemné. Nehledě na to že ne párkrát se nám stalo, že nás kůň vynesl i mimo jízdárnu. Přitáhly jsme si na jízdárnu krumpáč, motyku, hrábě a lopatu a mohly jsme začít. Nejdříve jsme doslova rozmlátily tvrdé vyježděné okraje a nehrnuly je ještě víc do stran, takže se jízdárna docela rozšířila i protáhla a navíc jsme alespoň trochu vyrovnaly některé...říkejme tomu nepřesnosti. Dokonce jsme docela dobře vytvarovaly i rohy. Na druhé straně jsme jízdárnu také protáhly do strany. Pak už jen zbývalo vyřešit oplocení. Chtěly jsme tam zapíchat tyčky jako když se staví výběh, ale pak jsme zjistily, že jaksi všechny tyčky už jsou použité. Nechtěla jsem to vzdát. A tak jsme jako sloupky použily plaňky ze starého plotu. Ohrada hned vypadá bytelněji. I když bych řekla, že a dvě holky to bylo docela dost práce. Mě se při tom podařilo strhnout si puchýř na ruce, takže jsem rýčem dělala díry a Eliška do nich vsazovala tyče. Pak už jsme jen namotaly provaz na tyče a udělaly něco jako braňku nebo vchod. Práce byla docela těžká, ale určitě to stálo za to. Trvalo nám to až do třičtvrtě na sedm.

 Když jsme pak sešly dolů ke stajím a ještě pouklidily věci, které jsme při práci použily ulevilo se mi. Uviděla jsem tátovo auto. Tolik jsem si přála si dát horkou sprchu a pak si zalízt do postele...

Elfík s tyčí po vyjížďce + naše chrániče... Psala jsem, že byl terének :-D

Jízdárna