Pátek 26.10.2012

 Dnes asi o něco kratší článek, protože v pátek jsem byla jen jezdit. 

 Ještě v Kosmonosých jsme s mamkou vyzvedly Natálii, která si jela odjezdit Green. Po příjezdu do stáje jsme potkaly Janinu. Prý nás, jako mě a Elfa.. :-D, neviděla na jízdárně, tak že se bude chvilku koukat. Pan Žák neměl ještě všechno hotové a tak jsme mu pomohly ještě nastlat a zamést. Moje maminka zatím trpělivě čekala. Teprv když bylo vše hotovo, přihnal pan Žák koně. Hned jsem se pustila do Elfa. Tím myslím, že jsem ho začala připravovat na ježdění. Nejdříve jsem ho musela pořádně vyčistit, protože byl zválený, prasátko jedno. I kdyby špinavý nebyl, tak ho přejedu minimálně rýžákem a vyberu mu z kopyt. Nic méně to štěstí jsem zrovna dnes neměla. Koně něčistím jen kůli tomu, aby byl čistý nebo aby vypadal ještě líp než obvykle. Mám to už prostě jako zvyk, navážu s koněm kontakt, ,,ošahám si ho" a to, že na koně mluvím, mi pomůže zvířeti připomenout, kdo vlastně jsem. Zní to asi trošku zvláštně, vždyť je to jen kůň. Jenže ,,jen" kůň je pro mě něco jako přítel. S přítelem si taky povídate, ne?

 Jako první jsem ho krouživými pohyby pořádně vydrbala hřbílkem. Pak jsem ho přejela měkkým kartáčem, který jsem měla v druhé ruce. Pro velký úspěch, a hlavně taky proto, abych ze srsti odstranila prach, jsem celý proces uskutečnila ještě jednou. A vlastně čtyřikrát, přece nebudu mít koně čistého jen z jedné strany. Elfíkovi se docela líbí drbání hřbílkem na zadku, takže jsem mu chvilku tu radost taky udělala. Pak jsem si vzala ještě rýžák a vydrbala mu hlavně nohy a přejela celé tělo. Samozřejmě z obou stran. Na konec ještě kopýtka. Kdyby mu tam zůstal nějaký kamínek nebo tak něco, a zašlapal si to, mohl by i začít kulhat. Jako takovou třešniřku jsem mu ještě pořádně rozčesala hřívu. Měl ji celou slepenou blátem. Ale pokaždé mu ji určitě nečešu, nechci mu vytrhat moc žíní. Koník byl připravený. Donesla jsem si ještě sedlo, uzdečku, chrániče a helmu. 

 Hned jsem si kolegu, alias ELfíka, nauzdila a nasedlala. Pak už jen zbývalo počkat, až si Natálie nasedne. El Faruco, jakožto mladý koník, ještě není zvyklý v klidu déle stát. Ovšem ke všemu se dopracujeme. Chce to čas. Pak jsem se do sedla vyhrabala ještě já.Normálně mi nedělá problém se dostat do sedla, jenže už asi dva týdny mám problém s pravou nohou. Prý natažená nebo natrhlá šlacha, nevím. Měla bych mít klid. Já a klid? Jak vtipné. Po trošku bolestném vyhoupnutí se do sedla jsme odkráčeli na jízdárnu. Mamka šla za námi. Měla za úkol něco natočit a docela se jí to, aspoň myslím, povedlo.

 Nejdříve jsme chvilku krokovali, aby se koně zahřáli.

Elfík pěkně vykračoval na volné otěži, s ouškama dopředu. Rozhlížel se, všechno vnímal. Green se táhla za námi, vůbec nám nestačila. Je jí už šestnáct let. Opravdu jsem ráda za mladého koně. Ta energie a temperament z něj přímo tryská, každý ji musí cítit, jen se stačí podívat na Elfa a pak na Green. Je to velmi příjemný pocit, když pod vámi kůň rázuje a vy nemusíte dělat skoro nic. Vím, že šlape, protože chce a ne protože ho nutím.

 Pak jsme si změnili směr, aby se prošli také na druhou ruku. Když jsme to párkrát obešli v kroku, mohli jsme začít klusat. Jen jsem zmáčkla lýtka a Elfík naklusal. Trochu u toho poskočil a házel hlavou. Tohle vždycky dělá, když je veselý a plný energie a neví, jak ji ze sebe dostat. Taky proto, když jsme proklusávali jeden roh, se rozhodl nahromaděnou energii ze sebe dostat. Dal hlavu dolu a začal dělat kozlíky. Prostě se nahrbí a začne vyskakovat. Zní to legračně? Usedět to zas taková legrace není. Chvilku jsem přemýšlela, že se pustím a sedlo mého milovaného koníka ladně opustím. Nakonec jsem se ale padání vyhnula. Obklusali jsme jedno kolečko a můj miláček začal znovu. To už jsem měla docela namále, protože jsem se tak nenápadně padala k pravé straně. Elfík ale asi poznal, kdy mám dost a jako když by poznal, že dalším skokem já opravdu spadnu, uklidnil se a klusal dál. Pak už za celou hodinu nic nevyvedl. Při prvním klusání jde jen o to, aby se koník rozhýbal. Nedělali jsme nic složitého, jen na každé straně velký kruh. I to je pro nás velký krok. Dříve jsem ho nemohla na kruh dostat Teď už je děláme docela symetrické a valach se u toho ani moc nevzteká. Ke všemu jsem ho měla na příjemné dešlí otěži, co si víc jezdec může přát. Po oklusání zas chvilku měli pauzu v kroku, aby si trošku vyfoukli.

 Potom už bylo na čase začít pracovat. Vzala jsem si ho trošku na otěž a mohli jsme klusat. Nejdříve jsme na každé straně udělali dvakrát velký kruh. Aby se kůň pořádně přistavil k ruce a učil se vnímat jezdce. Hned z kruhu jsme vjeli na vlnovky o třech obloucích. Při tomto cviku jde hlavně o to, aby se kůň co nejvíce ohýbal, ne jen v krku, ale celým tělem. Kůň je pak pružnější a citlivější. Na konec jsme překlusávali tři kavaletky na zemi. Vůbec ten nejdůležitější základ do budoucího skákání. Elf přez ně úžasně pluje, zdvihá nožky a protahuje krok. Tak to má taky být. Někteří koně přez to například skačí nebo se tomu vyhýbají. To samé jsme potom zopakovali i na druhou ruku. Přeci nebudu koně ohýbat jen k jedné ruce. Elfík se od přírody lépe staví k pravé ruce. Každý kůň má svou ,,lepší a horší stranu" teď je jen na jezdci, jak se s tím popere.

 Po této protahovací a ohýbací práci je už kůň dostatečně rozehřátý na nějaký ten výkon. Většinou se ještě cválá nebo skáče. S Elfem ještě necváláme ani neskáčeme, ale i to nás čeká. Místo toho jsme pracovali spíše na přiježděnosti. Natálie ještě na sedu. Jezdila v pracovním klusu. To je o tom, že jezdec v koni v klusu sedí, nevysedá. Na tom s Elfem pracujeme taky. Ovšem sedím v něm zatím jen na krátkých stěnách. Jde o to, aby mě Elfík, jak se říká, přijmul na hřbet. A to chce taky čas. Radši si dám na čas, než ho nějak zbytečně vyděsit. Jako novinku jsme si ovšem pro něj dnes přichystali malé kruhy. Na menším kruhu kůň musí zadníma nohama došlapovat více pod sebe, podsadit se. Elfíkovi to šlo opravdu dobře. Dnes mi udělal vážně radost. Pak už jsem ho jen nechala vyklusat na dlouhé otěži a konec. Poté už jsem ho jen vykrokovala, aby se vydýchal a uvolnil. Taky aby neofoukl, kdyby se zpotil. Ale Elfík se zpotil jen trošku pod sedlem.

 Po ježdění už máme takový svůj rituálek. Zastavíme před tyčí. Dám s nohu před sedlo a vytáhnu třmen. Pak mu ještě ze sedla rozepnu podrhrdelník a nánosník. Už sám vždy otáčí hlavu, jak dojemné. Teprve pak sesednu. Vytáhnu i druhý třmen a povolím sedlo. Pak už jen sundám chrániče a jako poslední sedlo. A vydám se do stáje. Ani ho nemusím vodit, nadšeně ťape zamnou. Těší se na seno a nebo má jen dobrý pocit z toho, že už má konenčě ,,padla".

 Abych měla jistotu, že mu v kopýtkách nic nezůstalo, ještě jednou mu z nich vyškrábu. Pak mu ještě rýžákem srovnám chlupy pod sedlem. Ještě musím uklidit sedlo a ostatní věci. 

Pamlsek a pusinka na dobrou noc. Sladké sny El Faruco. Zítra přijdu zase, to máš radost, co? :-)

Elfík na jízdárně

Po ježdění

Video→www.youtube.com/watch