Sobota 27.10. 2012

 Ráno jsem celá nadšená vylezla z postele. Po snídani a ranní hygieně jsem se nadšeně natáhla do mé oblíbené černé mikiny a mohla jsem jet. Taťka přijel včas, vše je super. Až d té chvíle, než jsem vystrčila nos z domu. Byla hrozná zima! Nicméně jsem si říkala, že ono to přejde... 

 Málem jsem se nedoplazila ani do klubovny. Všechno mi mrzlo. Ke všemu trochu pršelo. Ale stejně jsem se jako velký optimista, že to všechno přejde třásla zimou v mikině. Začala jsem dělat hnůj. Už tam byla Eliška, takže jsem byla ve stáji s ní. Když jsem mrzla i po tom, co jsem udělala několik boxů, rozhodla jsem se pro velký krok. Ano, vyštrachala jsem bundu. Hned bylo líp. Pak přišla i Janina. Všechny tři jsme se vrhly na hnůj. Každou chvilku jsem se koukala ven. Měli jsme jet na vyjížďku. Jenže to, že pršelo nám plány docela kazilo. Pak to přišlo, bylo mi jasné, že podmáčený terén není na vyjížďku vhodný. Jenže ono začalo sněžit. Byla jsem docela rozmrzelá. Znamenalo to ježdění v malé zastřešené haličce. Je opravdu malá. Jasně, lepší než nic, ale ten sníh mě naštval. Pan Žák řek, že aspoň zamakáme na sedu, takže mi dal Queen. Elfíka, že vezmu potom samotného. 

 Queenka je Slovenský teplokrevník po hřebci Quirado. Velmi líbivá tmavá hnědka. Když ji přivezli, začínala jsem ji jezdit. Pak si ji vzal ,,do parády" pan Žák, protože kobyla je velmi skokově nadaná, takže já a můj jezdecký um bychom si asi ani nevrzly. Mám s ní menší problém a to v boxe. Šklebí se, je nepříjemná a je schopná i kopnout. Áno, jednou už jsem to od ní schytala, od té doby si dávám na její zadek pozor. Jenže to bylo také tím, že jsem z ní měla strach. Od té doby jsem ale posbírala plno zkušeností, takže nyní má madam smůlu. Stačí naznačit, že její štípání a kousání opravdu není legrace, někdy sice i trošku drsnějším způsobem, jenže kůň si tohle prostě dovolit nesmí. Vyčistila jsem ji a pak nasedlala. Počkala jsem ještě na holky, Jana měla Grácii a Eliška Lady. Nejhorší bylo vyhrabat se do sedla. Tedy spíše dosednout. Na sedlo prostě nasněží a sedejte si pak na mokré studené sedlo.

 Ježdění bylo zvláštní. Queen jsem vážně dlouho neměla, nemohla jsem se do ní vůbec dostat. Kluše tak, že vyhazuje hrozně nahoru. Pořád jsem padala do sedla jak nemotorný pytlík brambor. A ke všemu se naklepávala jako řízek. Hmm, to už máme hlavní chod i s oblouho co? Každopádně mi to nešlo. Queen byla taky nespokojená, byla hrozně napjatá, stále chodila s hlavou nahoře. Nebyla jsem schopná pořádně udělat ani malý kruh. Prostě jsem se netrefila na místo, kde měl být cvik uskutečněn. A jako třešnička na dortu bylo, když jsem si měla zaskočit.

Zrovna jsem ji měla na delší otěži, vůbec jsem nedávala pozor. Najednou pan Žák prostě řekl, ať si nacválám. Dala jsem jen jemnou pobídku. Jenže kobyla mi narvala hlavu pod sebe a táhla mě dolů. Já ji přepadla na krk. Nejhorší bylo, že jsem se jaksi nemohla pořádně srovnat do sedla, protože mě táhla dolů. A přiznejme si, kůň má docela sílu. CHvilku jsme jely na sloup, jak jsem se snažila brzdit a točit na kruh. Naštěstí těsně před ním zahnula. Teď si tak říkám, že kdyby se ta kravička do té hlavy o sloup praštila, třeba by si to příště rozmyslela. Ale to jí přece nemůžu udělat. Po ní jsem pak ještě šla odjezdit Elfa. Elfík byl nadupaný jak mašinka. Začali jsme klusat. Já s úsměvem, jak nám to pěkně jde, on s oušky dopředu a s chutí dopředu. Za půl hodiny já funěla jako svišť, ale né, mistr Elfík se prostě neunaví. Stále se stejnou chutí vykračoval kupředu. Pan Žák říkal, že to má po tatínkovi, ti neměčtí koně jsou prý vytrvalí. Ale tak na škofu to určitě není. Jen mě docela zahanbuje to, že mě unaví mladá černá chlupatá koule.

 Po ježdění byl konečně čas na oběd. Udělaly jsme hnůj ve všech boxech a holky, zatím co jsem jezdila, jednu stáj nastlaly. Skvělý pocit, že jsme mohly být déle na obědě. Byl jediný problém, byla zima. Vážně jsem si myslela, že přišla doba ledová. Holky na tom byly stejně. Vyhrabaly jsme ze skříňek všechno náhradní oblečení, co jsme měly. A pochopitelně se do toho narvaly. Troje silné bavlněné ponožky? No problem. Pak ještě hrnek horkého čaje a nový díl časopisu Jezdectví. To je idila. 

 Od rozehřátého topení se nám vůbec nechtělo. Jenže jsme musely dodělat ještě stáje. Nastlat zbylé tři stáje, roznosit seno a doplnit vodu. Celé zmrzlé jsme se vykolébaly ven. Vypadaly jsme jak bezdomovci. Všechny čepice nebo kapucu, šálu až přez nos. Minimálně troje ponožky, takže jsme vůbec necítily nohy. No co, u koní to je jedno. Ale vážně jsem byla ráda, že mě nikdo takhle nevidí. Ještě jsme musely zkoulet balík slámy. To byla taky akce, vyhnout se blátu, které se pod sněhem utvořilo.Nicméně, povedlo se. Pak už jen zbývalo zamést. Měly jsme čas. Takže okamžitě dovnitř. A další teplý čajík. Když to tak vezmu, máme ohromnou zpotřebu čajů...Hlavně ovocných.

 Pak přišel pan Žák. Ještě jsme mu pomohly zavřít koně. Po ježdění se pustili na chvilku ven i když tam nebyli dlouho. V takové zimě jim to stejně nevadí. Celá vymrzlá jsem pak počkala, než se velká ručička dohrabala na dvanáctku a malá na sedmičku. Byl čas jet domů.

Queen a sníh

Čaj.. :-D