Dnes jsem nešla jezdit. Když to teď píšu, ani si nějak nevybavuju důvod toho, proč jsem vlastně nejezdila, ale ono to je jedno. Můj koníček, já si určuju, kdy půjdu jezdit. Chtěla jsem El Farucovi taky trošku změnit trénink. Jako my lídé i koně se po nějakém čase začnou nudit. U mého mladého ženy, ano je to muž, ale prostě žena.., se samozřejmě, to že už ho práce na jízdárně nebaví také projevilo. Každý pátek si ho beru na ruku na jízdárnu. Lonžuju ho, učím další ,,vychytávky" a zdokonalujeme ty, co už umí. Proto se mi jen lonžovat nechtělo. Napadlo mě tedy jiné řešení. Vzít si ho na dvě lonže.
Tahle technika výcviku se využívá pro více účelů. Jeden z nich je ten, aby se kůň naučil tahat. Jednou do budoucna bych chtěla Elfíka naučit tahat v zimě sáňky a v létě by se mi líbilo jezdit i nějakým kočárkem, kdybych ovšem nějaký měla... Ale tak víte, co se říká, nikdy neříkej nikdy. Ale to je ještě daleká budoucnost. Nyní ho musím naučit perfektně reagovat na pomůcky a to i přez to, že stojím za ním. Teprve potom za něj něco zapřáhnu. Představuji si to tak, že jako první, co bude tahat, budu já. Prostě si lonž, která by měla táhnout břemeno, uvážu kolem pasu a budu se mu do toho opírat zády. Kdyby náhodou se mu něco nelíbilo, můžu tlak povolit. Až bude chodit i takto bez problémů, můžu ho doopravdy zapřáhnout. Postačí nějaká kládička nebo tak něco. To je ale zatím běh na dlouhou míli.
Jako další se využívá u mladých koní pro to, aby si zvykali na přilnutí. V každé druhé chytré knížce o koních o tom píšou, nicméně co jsem se tak ptala lidí, co mají co dočinění s mladými koňmi, nikdo tyto výukové metody nepoužíval. Je to škoda, protože i pro koně je to rozhodně změna ve výcviku a myslím, že velmi prospěšná. Tedy nevím, jak to bylo u Elfíka. Kdyby to dělal někdo, kdo to umí, určitě by to nějaké to ovocíčko přineslo.. Kůň se normálně lonžuje na kruhu, s lonžemi zapnutými za udidlo. Důležité je udržet na obou lonžích lehký kontakt s hubou koně. To vlastně imituje ruce jezdce. Jak je vidět i na fotce, Elfík chodil moc dobře, já za ním trošku pokulhávala. Ale takhle jsem ho lonžovala poprvé a přišlo mi, že toho mám v rukou moc. Ale tak to dopiluju. Snad..
Elfíka jsem si nejdříve řádně vyčistila a pak nasedlala. Byl nehorázně špinavý, on se totiž inteligent musí vyválet v blátě, které na něm pak uschne. S jeho odbahněním mi nakonec musela pomoci i Janina, kterou jsem porisla o pomoc potom na jízdárně. Asi za půl hodiny, ne, nekecám, opravdu jsme ho tak půl hodiny drbaly jen hřbílkem, už vypadal jako kůň. Většinou byl černý, dnes, aby byla změna, byl šedivý. Ale prach z koně prostě líp nedostanete, to by musel pod sprchu a pořádně ho umýt. A to se mi v téhle zimě opravdu nechtělo. Pak už jsem na něj jen naházela sedlo a uzdečku a mohli jsme jít. Samozřejmě, že jsem to na něj neházela, ale jemně a s citem pokládala.. Na jízdárně jsem mu zapnula jednu lonž do udidla a protáhla ji třmenem. Potom i druhou. Janina ho zatím držela. Potom jsem si vzala obě lonže do rukou, ještě s delším bičem. A teď jen vykročit dopředu... Jenže trubička si nejspíš myslel, že má jít na kruh jako při normálním lonžování. Chvilku jsme se tam tak nemotorně točili a zastavovali, pak zase točili, než si Elf uvědomil, co po něm chci. Nebyla to jeho premiéra, ale zas na druhou stranu, hodně dlouho jsme to nedělali. Ale vypadalo to, že si vzpoměl, protože pak už šel do předu bez váhání. Chvilku nám i trvalo to, než pochopil, že chci vlastně zatočit. Naše první zatáčka byla hodně o přetahování. Tahali jsme se asi ještě další tři, ale pořád to bylo míň a míň o síle, až stačilo jen naznačit a my jsme v klídečku dělali vlnovky, kruhy a i malé kruhy. Po rozpohybování v kroku jsem ho chvilku nechala chodit na kruhu. U toho jsem se právě snažila mít kontakt na obou lonžích a napodobit tak přilnutí jako pod jezdcem. Řekla bych, že chodil líp bez jedce jak s ním. Tedy vlastně se mnou. Hlavu měl sníženou, krk vytažený dopředu a dolů. Týl neměl ani za ani před kolmicí. Zadníma nohama došlapoval pod sebe a pěkně se nesl. Klusal pěkně v rytmu. Ono nebyla sranda ho v tom rytmu udržet, ale za tu snahu to stálo. Byl na něj pěkný pohled. Takhle jsem ho odlonžovala na obě ruce. Potom jsem s ním ještě chvilku běhala. Jako před tím v kroku, akorát teď to bylo v klusu. A zase jsme dělali kruhy, vlnovky... Bohužel se mi to vážně klouzalo a podjíždělo, takže jsem toho po chvilce nechala. Byl moc hodný. Zastavila jsem a Janina ho opět držela u hlavy, zatím co já mu sundala lonže. Pak jsem mu povolila sedlo a odvedla ho do boxu.
Doma na něj již čekala vytoužená večeře v podobě kupky sena. Dnes mi udělal rošťák vážně radost.
Všechny fotky fotila Janina Martanová a vážně jí za to moc děkuju :-)
Zde je dobře vidět lonž, která vede od udidla, skrz třmeny až ke mě.
Točíme doprava, fialová lonž je více napnuta. Měla bych napnout také pravou lonž, aby kůň cítil pořád lehký tlak v obou koutcích huby (od udidla) Také by mi díky tomu mohl utéci po pleci na druhou stranu, což nechci. Příště si to musím víc hlídat.
Ubohý koníček.. :-)
Úplně jasná chyba. Tedy, pokud bych chtěla točit doprava. Levá lonž je naprosto prověšena. Na fotce je vidět, že ho právě upozorňuji bičem, takže si myslím, že jsme šli rovně a já po něm chtěla o něco vyšší tempo kroku. To by pak chyba nebyla, protože jak jinak by jste se chtěli koně dotknout bičem a zároveň nepovolit lonž..? Těžko. :-)
Lonžování. Elfík vytahuje krk dopředu a dolů. Zapojuje hřbetní svaly. Zadní nohy došplapují pod tělo. Obě lonže jsou lehce napnuté.