Pátek 23.11. 2012

 Dnes jsem byla s Elfíkem na ruce na jízdárně. Sněžilo. Ale co, přeci si nenechám zkazit chvíle s mím koníčkem. Nejdříve jsem ho chvilku lonžovala. Cválat jsem s ním nechtěla, protože na sněhu to klouzalo. Tedy spíše na blátě. Poté jsme zkoušeli měnit směr v kruhu. Docela jsem koukala, velmi mu to šlo. Nechtěla jsem ho moc dlouho zlobit na kruhu, takže potom jsem s ním cvičila zvedání nohou na povel, couvání a ustupování. Pak jsem ho ještě vzala chvilku na stoličku. Na závěr jsem s ním zkoušela to, že dám nohu před bidlo a on taky. Jde o to, jestli si vůbec všimne, že jsem udělala krok kupředu. Následoval mě. Měla jsem radost. Dělala jsem to s ním poprvé a hned pochopil, co se od něj chce. Šikulka. Poté už jsem ho vzala do stáje. Všechno mu šlo, tak proč ho dál trápit.

 Ještě jsem šla odjezdit Leničku. Pan Žák mi to nabídl, protože v prosinci s ní jedu na závody a v poslední době jsem na ní moc nejezdila. Na hodinu ještě přijela Kristýnka. Tedy je to už dospělá slečna, která má vlastní kobylu. Ale nemá trenéra, takže občas přijede k nám. Má kobylku jménem Silva, u pana Žáka ji měla minulý rok chvíli ustájenou, než postavili vlastní stáj. Tu jsem taky chvilku jezdila, když Kristýnka neměla čas. K nám se přidala ještě Natálie s Green. Šli jsme jezdit do naší malé skromné haličky, protože venku už byla tma.

 Nejprve jsme koně rozpohybovali v kroku. Jezdili jsme v rozdělení. Lenička mi krásně vyšlapovala s nataženým uvolněným krkem. Problém byl, že holkám kobyly tak nešlapaly, takže si to musely pořád zkracovat. Ale řekl to sám pan Žák. Je škoda brát mladého koně zpátky, když má sám chuť jít dopředu. Pak už jsme si je začaly brát na ruku, na otěž. A začaly jsme klusat. To první klusání bylo takové na uvolnění, na dlouhé otěži. Lenka úžasně vyšlapovala. Udělaly jsme si pár kroužků. A pak změnily směr. To samé jsme udělaly ještě na druhou ruku. Pak jsme začaly už vážně pracovat.

 Jako první jsme si kroužek udělaly dvakrát. A z kruhu hned vlnovky. Lenička mi jednou tzv. spadla po pleci do oblouku. Je to tam menší, než na jízdárně, takže se holt musí pořádně ohýbat a podsouvat zadní nohy pod sebe. Tím zapojuje i hřbetní svalstvo. A protože se jí nechtělo, raději se neohnula a něpěkně prošlo onlouk rovná jako prkno. Tím mě trošku i naštvala, takže do dalších oblouků jsem ji pořádně montovala. Takže měla smůlu. Párkrát si vlnovku prošla pořádně naohýbaná a pak už to dělala sama. Je tejně neuvěřitelné, jak to ty potvůrky zkouší. Po vlnovkách jsme se rozdělily na kruhy. Natálie byla na jednom a já s Kristýnkou na druhém. Lenička chodila krásně s hlavou zabalenou dole a pěkně se podsazovala. Ale já myslela, že mi asi upadnou nohy. Pak to začalo být ještě horší. Zmenšit kruh. Na malém kruhu kůň opravdu musí strkat nohy pod sebe a makat. Leničce se moc nechtělo, ale vydržela to. Sedla jsem si do pracovního klusu. To je, že jezec nevysedá, ale prostě v koni sedí, a tlačila si ji zadkem před sebou. Viděla jsem, jak se jí žačinaly potit ouška. Tedy spíše místa za oušky. 

 Pak už jsme klusali jen v pracovním klusu. Udělali jsme pár kruhů a malých kruhů. Jezdily jsme necelou hodinu, ale musím říct, že mi to stačilo. Jasně, na koni se jen sedí a nic se nedělá. Pak si na to člověk sedne a zjistí, že jeho mínění bylo velmi špatné. Jenže přesně takoví lidé mají tak velké ego, že by si v životě na koně nesedli. Škoda, mohla bychom se pro jednou zase pobavit my.

 Pak už jsme koníky jen vykrokovaly. Prostě asi deset minutek chodily v kroku, aby si vydechli a trošku oschli. Lenička se mi vážně zpotila, měla úplně mokrý krk, místo pod dečkou, za ušima a pod podbřišníkem. Za odměnu jsem jí dala chleba ze sedla. Pak potvůrka pořád zastavovala a chtěla další. Ale měla smůlu, víc jsem neměla.

 Po ježdění jsem Leničku ještě vyčistila a zametla u ní ve stáji. A poté už domů, do teplé vany.

Video s Elfíkem → www.youtube.com/watch